FOTO MISE: Tipy a inspirace k fotografování - JEDNA VTEŘINA

S jednou vteřinou v běžném denním životě počítáme jako s nejmenší jednotkou času. Jakmile ale přijde řeč na fotografování, ze vteřiny se stává věčnost, během které se dá svítilnou namalovat celá fotografie, ale během které se také může celý obraz rozmazat. A rozmazané fotografie často považujeme za nepovedené. NE VŠAK V RÁMCI TÉTO FOTO MISE.

Nastavte fotoaparát na jednu vteřinu a foťte, jako byste měli nastavenou 1/500 vteřiny. Foťte z ruky, běhejte, hýbejte se svým fotoaparátem a zaplňte alespoň jednu velkou paměťovou kartu svými experimentálními fotografiemi. Třeba z toho nic nebude, ale pravděpodobně se něco zajímavého povede.

Fotografujte, hrajte si a experimentujte!

Podstatou současné mise je postavit se do neobvyklé situace, být kreativní a o trochu více otevřít své fotografické oči. Na vaše fotografie se těším nejen já, ale i ostatní fotografové a fotografky v naší foto-skupině na flickru, nebo foto-komunitě na Google+ s příslušnými TAGy odclonenoFMvterina pro flickr a #odclonenoFMvterina pro G+ až do úterý 3. února 2015 do 22:00.

Paul Hansen - THE BEST FOTO "THING"

jak-byt-lepsim-fotografem-the-best-foto-thing-odcloneno.jpg

V projektu THE BEST FOTO "THING” je otázka vždy stejná; Co je ta nejlepší věc, kterou jste kdy udělal a která z vás udělala lepšího fotografa? Každá nová odpověď je však unikátní, podobně jako každý fotograf a každá fotografka. Minule se s námi o svou rad, jak se stát lepším fotografem, podělil výtečný fotograf JONATHAN ALCORN a dnes mám nemalou čest přivítat u nás dalšího skvělého fotografa. Jeho jméno je Paul Hansen:

PAUL HANSEN je fotožurnalista a redaktor, který prostřednictvím svých článků a fotografií vypráví příběhy těch, kteří nemohou a svou tvorbou otevírá oči lidem ve Švédsku i v zahraničí. Zaměstnán je jako novinový fotograf stockholmského deníku Dagens Nyheter. Cestuje kolem světa, avšak tvoří i doma ve Stockholmu, a jeho tvorba je skutečně výjimečná.

Paul však svět kolem sebe pouze nevidí, on s ním i soucítí. Paul se dokáže vžít do situace svých subjektů i do míst, která navštěvuje a co cítí, zachytit a následně se o svou zkušenost i podělit s námi ostatními. Právě díky jeho empatii se v podstatě kdokoliv dokáže postavit do míst na jeho fotografiích a obou si boty jeho subjektů.

A za svou tvorbu byl také mnohokrát doma i v zahraničí oceněn. Roku 2013 vyhrál World Press Photo v kategorii Fotografie roku 2012, Pictures of the Year International (POYi) jej v letech 2010 a 2013 jmenovali Fotografem roku, dvakrát vyhrál první místo u NPPA a Fotografem roku se v rámci Švédska stal již sedmkrát.

Jeho odpověď na naši otázku: ”Co je ta nejlepší věc, kterou jste kdy udělal a která z vás udělala lepšího fotografa?” zní:

Musím říct, že na osobní úrovni to je narození mé dcery resp. když jsem se stal otcem. Každý den mi to připomíná, o čem to všechno je. O lidskosti. Fotoaparát je pouze nástroj, který používám na svých výpravách vně i dovnitř sebe sama a k objevování světa, což se z profesionálního hlediska rozvíjí ve věci jako je empatie a hlubší porozumnění.

Pro více informací o dnešním fotografovi a více jeho fotografií navštivte: paulhansen.se a dn.se.


how-to-be-better-photographer-odcloneno-best-foto-thing.png

THE BEST FOTO "THING” project is based on the sameness of the question and the uniqueness of each and every answer I receive and get to share with you. ”What is the best “thing” you have ever done that made you a better photographer?” and the answers are as unique as all the great photographers I’ve had the opportunity to welcome among us. Last time it was JONATHAN ALCORN and today it is another great photographer Paul Hansen:

PAUL HANSEN is a photojournalist who with his photographs and articles tells the stories of those who can’t, and opens the eyes and minds of people in Sweden as well as abroad. He is a staff photographer and journalist for the Dagens Nyheter daily newspaper. He is based in Stockholm, but he travels the world his work is truly exceptional.

Paul not only sees the world, but he feels with it. He feels with his subjects, he feels with the places, and furthermore he is able to capture and share his experience with all of us. Because of his empathy, almost anyone can relate to his work.

His work has won numerous domestic and international awards. Paul Hansen is the 2013 World Press Photo winner in the Photo of The Year 2012 category, he has been named Photographer of the Year by Pictures of the Year International (POYi) in 2010 and 2013. In Sweden he has been named Photographer of the Year seven times, and twice won first place award from NPPA.

His answer to our one question: ”What is the best “thing” you have ever done that made you a better photographer?” is:

I must say that on a personal level it is having my daughter and becoming a father. That reminds me every day what it is all about. Humanity. The camera is just a tool I use on my excursions as well as inside myself and discovering the world - which of course in a professional manner develops into things as empathy and a deeper understanding.

To learn more about today's wonderful photographer and to see more of his photographs please visit paulhansen.se or dn.se.

INTERVIEW: fotograf Akkara Naktamna - “Veřejná místa jsou jak laboratoř, v níž můžeš experimentovat.”

© Akkara Naktamna

© Akkara Naktamna

Po delší odmlce Vás opět moc rád vítám v novém týdnu s novým interview. Dnes mám pro vás rozhovor s fotografem z Thajska, jehož specializací je street photography - jeden z nejtěžších žánrů fotografie.

© Akkara Naktamna

© Akkara Naktamna

AKKARA NAKTAMNA je mezinárodně oceněný fotograf z hlavního města Thajska, Bangkoku. Do fotografování se zamiloval roku 2008, a třebaže tehdy ještě ani netušil, co pojem street photography znamenal, jeho fotografie se dnes objevují na výstavách i předních příčkách mezinárodních fotografických soutěží a jeho street fotky znají lidé v různých koutech světa.

Jak jsi se dostal k fotografování?

Fotografování mě začalo zajímat roku 2008, kdy jsem měl příležitost shlédnout filmovou komedii s názvem Pecker, která pojednává o chlapci, který miluje focení čehokoliv, co vídí kolem sebe. Specializoval se na Street Photography a to byl můj první impuls, který mě dovedl k nákupu černobílého kinofilmu, na který fotil. Koupil jsem film a vyrazil ven fotografovat Bangkok. A mým druhým impulsem byla fotografie fotografa jménem Elliott Erwitt, The Dog Face, která mě ovlivnila a dodnes inspiruje k focení vážně humoristické street fotce.

Proč jsi se rozhodl u street fotografie zůstat?

To je jednoduché. Všechno, co ke street fotce potřebuješ, je malý fotoaparát a dobré oko. Pro tvorbu dobré cestovatelské fotografie obvykle musíš čekat na prodloužený víkend, nebo až našetříš dostatek finančních prostředků. Ale v rámci street fotografie můžeš fotit cokoliv a kdekoliv. Veřejná místa jsou jak laboratoř, v níž můžeš experimentovat.

© Akkara Naktamna

© Akkara Naktamna

Chodíš fotit každý den?

Fotografovat každý den je pro mě vcelku náročné a já tímto stylem tvořit nechci.

Je street fotografie jediným žánrem, v němž jsi se rozhodl specializovat?

Ano, street photography se věnuji už sedm let a myslím, že s tím budu i nadále pokračovat. Nicméně mě zajímají i jiné fotografické žánry, jako je například konceptuální fotografie, kterou jsem začal zabývat. Minulý rok jsem pracoval na Signs - můj první foto-projekt - a tento rok budu pracovat na novém.

© Akkara Naktamna

© Akkara Naktamna

Mohl by ses pokusit popsat svůj kreativní proces?

Hmm… Nejsem si jist, jak bych jej měl popsat, ale soustředím se na tvorbu, která je jednoduchá, čistá a snadná k porozumění. Humor je klíčovým faktorem, díky kterému jsou lidé schopni rozumět mým fotografiím, i když nemluvíme stejným jazykem.

Jaký zážitek nebo zkušenost bys v rámci svého fotografování označil za nejcennější?

Poznání mnoha přátel se stejnou fotografickou láskou a vášní a dále fakt, že má tvorba se šíří po celém světě.

© Akkara Naktamna

© Akkara Naktamna

Když fotografuješ na ulici, co děláš, nebo jak se chováš, aby ses mohl k lidem přiblížit, ale zároveň s nimi neměl problémy?

Obvykle se chovám jako nevinný turista, kterého si většina lidí ani nevšimne, používám malý kompaktní fotoaparát, a fotografuji pouze jednou rukou.

Měl jsi při fotografování na ulici s někým někdy problém?

Ani ne. Když fotím, snažím se být neviditelným mužem. Když je však setkání s mým subjektem nevyhnutelné, usmívám se a z každé takové situace unikám.

© Akkara Naktamna

© Akkara Naktamna

Co bys označil za tu nejtěžší překážku, kterou jsi musel překonat, abys vytvořil dobrou fotografii?

Svou nesmělost, díky které jsem často propásl příležitost k dobré fotografii. Nyní je to však se mnou lepší, protože mám mnoho dobrých příkladů a dobrých přátel ve Street Photo Thailand kolektivu, kteří mě vedou a inspirují k překonání této překážky.

Vyděláváš street fotografií nějaké peníze?

Vydělávat si street fotkou je náročné. Tedy kromě pořádání workshopů nebo vydávání foto-knih, což je něco, na čemž v rámci tohoto roku budu pracovat. :)

© Akkara Naktamna

© Akkara Naktamna

Co bys označil za nejdůležitější aspekt dobré street fotografie?

Street fotografie je snadné duplikovat. Když fotografuješ na ulici, zatímco si myslíš, že právě tvoříš mistrovské dílo, ve stejnou dobu může někdo na druhé straně ulice fotit tu samou fotku. Navíc můžeš zjistit, že tvé mistrovské dílo již bylo před sto lety vyfotografováno. Proto je důležité mít svůj vlastní styl a známku vlastní identity na tvých vlastních fotografiích. Vím, že to je náročné, ale tento fakt není radno ignorovat.

© Akkara Naktamna

© Akkara Naktamna

Než se rozloučíme, mohl bys mi prosím říct více o street photography kolektivu v Thajsku?

Jmenuje se Street Photo Thailand a sdružuje mnoho talentovaných thajských street fotografů. Tento rok budeme mít výstavu na Bangkok Photo Festivalu, který se bude konat od poloviny srpna do září 2015. Více informací najdeš na streetphotothailand.com nebo mrkni na naši Facebook skupinu.


Zaujala vás tvorba a slova dnešního fotografa? Více najdete na: akkaranaktamna.com

© Copyright Akkara Naktamna 2015 Všechna práva vyhrazena pro všechny fotografie v tomto článku.

klikněte pro více informací o tomto projektu a již publikováné rozhovory

Stojí toto interview za TWEET twitteru, LIKE na facebooku či +1 na Google+? Tlačítka jsou kousek níž vlevo.


interview-odcloneno-english-photography-street-photographer.png

AKKARA NAKTAMNA is an internationally exhibited award-winning photographer based in Bangkok, Thailand. He fell in love with photography in 2008 and has been taking photographs ever since. Without knowing what street photography was, he became known for his street photographs around the world.

Who or what inspired you to get into photography?

I have been interested in photography since 2008. My first influence came from a comedy movie, “Pecker”. It’s about a boy who loves to shoot everything surrounding him and his specialization is Street Photography. The impact of Pecker’s photos led me to buying a black and white film, like he shot, and to going out to take pictures in Bangkok. And my other influence is a photograph of Elliott Erwitt’s, The Dog Face, which has influenced me to be a serious humorist street photographer until now.

Why did you choose to stay with street photography?

It’s simple. All you need is a small camera and a good eye for shooting street photography. For travel photography, you usually have to wait until long weekend, or until you have enough money to get a good picture. But in street photography, you can shoot whatever and wherever. Public places are like a lab that you can experiment in.

Do you go out to shoot every day?

Shooting every day is hard for me and I don’t want to create that way.

Is street photography your only specialization within photography?

Yeah, I have been shooting street photography for 7 years and I think I’ll stay with it. But I am also interested in other genres such as conceptual photography, which is something I have been working on. Last year I did Signs - my first photo series - and this year I’m going to make a new one.

Can you describe your creative process?

Umm… I don’t know exactly how I would describe it but I concentrate on making my works simple, clean and easy to understand, and humor is the key factor that people can get my work even without understanding my spoken language.

What was the most rewarding experience you've had as a photographer?

Meeting many friends with the same photographic love and passion, and the fact, that my work can be spread worldwide.

What do you do to be able to get close to people without getting into trouble with them?

I usually act as an innocent tourist which most people won’t notice, use a small compact camera, and shoot only with one hand.

Have you ever had any problems while shooting on the street?

Not much. I’m trying to be an invisible man while I’m shooting. But when the encounter with a subject is inevitable, I smile and always escape from such situation.

What was the most difficult obstacle you had to overcome to make a good photograph?

I’m quite a shy person actually, so I often lost good shots because of it. But now I’m better because I have many good example works from good friends in Street Photo Thailand collective which push me to overcome it.

Are you making any money with your street photography?

It’s hard to make money from street photography except for doing workshops or a photo-book. And I’m working on one of these this year. :)

In your opinion, what's the most important aspect of a good street photograph?

Street photographs are easy to be duplicated. While you’re shooting a photo you think will be a masterpiece, at the same time someone else might shoot the same photograph; moreover your masterpiece might have been shot by grandpa photographer a century ago. That means you that must have your own style and a stamp of your own identity in your photographs. I know it’s really hard, but I’m sorry, it’s a fact you can’t ignore.

Before we say goodbye to each other, could you please tell me more about the street photography collective in Thailand?

Its name is Street Photo Thailand and it has brought many talented Thai street photographers together. This year we’ll have an exhibit at the Bangkok Photo Festival which will be taking place from mid-August until September 2015. If anyone is interested in more information, you can go to streetphotothailand.com or visit our Facebook Group.

 

For more information about Akkara and his amazing photographs please visit: akkaranaktamna.com

© Copyright Akkara Naktamna 2015. All Rights Reserved for all photographs featured in this post.

FOTOVIDEO: Surrealismus, glamour, akt? + Illy Wonka a její fotografie

FOTOVIDEO: Surrealismus, glamour, akt? + Illy Wonka a její fotografie

Titulní strana tajemného únorového vydání 19. ročníku časopisu FotoVideo mě zaujala, jakmile jsem ji uviděl, v tu chvíli jsem však ještě netušil, jak mé potěšení bude narůstat s téměř každou další stránkou. Vypadá to, že FotoVideo v novém roce vykročilo správným směrem. Dobré fotografie, rozhovory, články a inspirace.

Read More

Bílý okraj aneb Fajnšmekři s sebou přece nosí lupu...

Doplnění každé digitální fotografie o extra silný okraj bílých pixelů významně zvyšuje její uměleckou hodnotu. Bílý rámeček, odborníkům známý jako pseudo-limbus, evidentně ohromuje každého významného sběratele a newyorkského galeristu. Ideální poměr plochy bílého okraje k ploše fotografie byl znalci stanoven na 1,618, avšak ve vyšších kruzích uměleckého světa každý ví, že čím má dílo větší pseudo-limbus, tím více kvality každému nabízí. Velikost fotografie samotné je samozřejmě irelevantní. S jejím obsahem si není radno lámat hlavu. Podstatou je bezesporu okraj a navíc fajnšmekři s sebou přece nosí lupu.

FOTO MISE: FOTO Z ULICE - souhrn fotografování a experimentální fototéma na příště

FOTO MISE: FOTO Z ULICE - souhrn fotografování a experimentální fototéma na příště

Přeji vám krásný den a s úsměvem na tváři vás vítám u souhrnu právě uplynulé foto mise na téma FOTO Z ULICE. Než však začnu, rád bych se podělil o dobré zprávy; Od příštího týdne se na odcloněno.com vrací pondělní rozhovory a úterní projekt se skvělými a světem proslulými fotografy! Nebyl jsem veselý z toho, když jsem se musel rozhodnout na pár týdnů pondělí a úterý pozastavit, nicméně o to více mám větší radost z jejich návratu.  A teď již k naší foto misi…

Read More

Jeden malý detail stačí, aby neúspěšná fotka začala zářit

Pokaždé, když se ocitnu v situaci, kdy mě někdo požádá o kritiku své tvorby, ve většině případů souhlasím, avšak než vyslovím, nebo napíši jediné slovo, připomínám si; Kritizovat je příliš snadné. A to ve srovnání s téměř jakoukoliv tvorbou. Ať byla cesta k dané fotografii šedá a trnitá, nebo slunečná a zářící barvami, jejímu autorovi dala mnohem více práce, než je třeba k vyslovení jednoho názoru, který může pomoct, ale také leccos zkazit. 

Dobrá kritika však může pomoct odhalit nový směr, vydat se na novou cestu nebo objevit malé i velké nedostatky i ušetřit čas. Proto mám kritiku fotografií moc rád a když se mi podaří získat 5 minut někoho, koho respektuji, jakmile začnou mluvit, mlčím a bedlivě naslouchám.

Za dobu mého fotografování se mi dostalo různých názorů - od fotografů, jež většina z nás obdivuje, lidí, kteří sami nefotografují, ale mají úžasné oko, i od lidí které mé fotografie zaujaly, a nebo naopak se jim nelíbily vůbec. Všechny názory jsem si vyslechl. S některými jsem souhlasil a s jinými ne. Jsem nicméně rád za každý z nich, moc si vážím, že lidé jsou ochotni komentovat právě mé fotografie a jsem moc rád, když mohu tuto službu oplácet ostatním fotografům a fotografkám. Vlastně považuji za čest a poctu, když má někdo zájem o můj pohled a názor.

S rostoucím množstvím kritik jsem si také postupně začal uvědomovat, že kolikrát jen malá věc stačí, aby průměrná fotografie byla skvělou. Proto se kromě vyjmenování všech mně zřejmých nedostatků vždy také snažím identifikovat i konkrétní prvek, jenž v mých očích dělá fotografii skvělou, nebo jehož změna by z průměrné nebo dokonce podprůměrného obrázku udělal hit. Časem mi došlo, že

často právě jen malý detail stačí, aby neúspěšná fotka začala zářit.

Z toho důvodu se kolikrát mnohem déle zastavuji u fotek, které nejsou úplně "dobré". Pozorně se na ně dívám a hledám ten jeden malý detail. A to samé bych dnes rád poradil i vám; Ať už se budete dívat na fotografie své nebo tvorbu ostatních fotografů a fotografek, hledejte detail, jehož změnou by se z průměru stal hit. Až budete příště sami fotit, jako byste jej našli.

FOTO MISE: Tipy a inspirace k fotografování - FOTO Z ULICE

FOTO MISE: Tipy a inspirace k fotografování - FOTO Z ULICE

Mnozí jsme se alespoň jednou vydali do ulic města, nebo na náves vesnice s cílem tvorby fotografií, jaké dělal Cartier-Bresson a další úžasní dokumentární a street fotografové. Mnozí však často narážíme na fakt, že nejsme Bresson, ani například Meyerowitz, Erwitt, Koudelka nebo jiní fotografové. A některé z nás fakt, že naše tvorba nevypadá, jako ta, která nás k procházce ulicemi inspirovala, odrazuje od street fotografování.

Read More

Fotografování, vyvažování expozimentru a čas

Jedinečný moment, zlomek vteřiny, který se odehraje jen jednou v historii naší existence. Chvíle, která se nikdy nebude opakovat. Ať hovoříme o prvním setkání s ženou, po jejímž boku nakonec strávíme celý život, o prvním úsměvu novorozeného syna, nebo o jakémkoliv jiném momentu, na který nebudeme chtít zapomenout, když máme fotoaparát fotografujeme. A když jej nemáme, přejeme si, abychom jej měli. 

Fotografie jako jedno z mála uměleckých médií dokáže zastavit čas a jakoukoliv chvíli na věky a precizně zaznamenat. To víme pravděpodobně všichni. Přitom při nastavování našich fotoaparátů necháváme volbu doby uzávěrky - čas - na automatickém programu našeho fotoaparátu, a když už jej manuálně nastavujeme, na dobu uzávěrky přichází řeč až poté, co jsme zvolili naší clonu.

Nastavování našich světlocitlivých přístrojů však není nutné omezovat pouze pro potřeby vyvážené expozice. Některé situace si žádají času více, jiné méně. Můj oblíbený Hiroshi Sugimoto by nám mohl přednášet o tom, jak jsou někdy nutné hodiny, že vše nemusí být vždy ostré a že foto není pouze o vyváženém expozimetru.

Nezapomínejme do fotografie kreativně zahrnovat i čas.

FOTO MISE: PŘELOM ROKŮ 14/15 - souhrn fotografování + fototéma na příště

FOTO MISE: PŘELOM ROKŮ 14/15 - souhrn fotografování + fototéma na příště

V pondělí a úterý jsem musel editovat, středu mám také příjemně obsazenou, nicméně foto misi si nechat uniknout nemohu. Jako obvykle už od zadání nového tématu jsem se těšil, až uvidím vaše fotografie. A jako obvykle jsem příjemně překvapen. Ještě než začnu, rád bych mezi námi přivítal nového fotografa jménem Tomáš Auer, rád tě mezi námi vidím a těším se i příště na tvé fotografie. A nyní již k věci…

Read More

Kolikrát jsme se se zoufalým výrazem v obličeji těšili, až bude promítání fotografií konec?

Jakmile slyším fotografy povýšeně mluvit o ostatních fotografech a fotografkách, raději z diskuze v myšlenkách a občas i fyzicky odcházím. Kritizovat druhé je příliš snadné. A navíc, když to dělá kolega kolegovi, nevypovídá to dobře o tom, jenž v danou chvíli hovoří. Nebudu tedy dnes hovořit o konkrétním člověku, ale obecně, a nebudu psát shora, ale z očí do očí.

Jednou za čas takhle sedím u někoho na pohovce před televizí, jedná se o nefotografy, a oni zrovna promítají fotografie ze svatby, koncertu, večírku, nebo jiné události, kterou si nechali profesionálně fotograficky zdokumentovat. Po chvíli však rychle nabývám dojmu, že sedím u prezentace více než tisíce fotografií. A po shlédnutí dvacáté variace té samé fotografie mi začíná být jasné, že si autor své fotografie pravděpodobně ani jednou neprošel, aplikoval nějaké "actions" a neprodleně poslal svůj výtvor svým klientům.

Kolikrát jste také takto nevěřícně seděli a se zoufalým výrazem v obličeji se těšili, až bude promítání konec?

Kolik variací té samé fotografie, budu muset ještě shlédnout? A bude vlastně někdo schopen shlédnout prezentaci všech 1500 snímků najednou? Vždyť při třech vteřinách na fotku to je hodina a čtvrt čistého promítacího času a to ještě nepadla řeč o komentářích ke každému snímku...

Samozřejmě každý klient si žádá něco jiného a já bych nerad druhým mluvil do toho, jakým způsobem mají, nebo nemají, konzumovat své fotografie. Nicméně pokud se během promítání musí dělat dvě a více pauzy na čurání, vzpomínám na Einsteina, který říkal; Pokud člověk není schopen vysvětlit něco jednoduše, pravděpodobně tomu dostatečně dobře nerozumí. A podobně se dívám i na dokumentární fotografii;

Není-li fotograf schopen vystihnout celou událost jen několika fotografiemi, pravděpodobně ji dostatečně dobře nenafotografoval. Nebo neumí editovat.

A ano, tento příměr mě poprvé napadl při editování mé vlastní tvorby. Hezký nový i Nový rok! :)