FOTOVIDEO: Surrealismus, glamour, akt? + Illy Wonka a její fotografie

fotografovani-casopis-fotovideo-odcloneno-titulni-strana.jpg

Titulní strana tajemného únorového vydání 19. ročníku časopisu FotoVideo mě zaujala, jakmile jsem ji uviděl, v tu chvíli jsem však ještě netušil, jak mé potěšení bude narůstat s téměř každou další stránkou. Vypadá to, že FotoVideo v novém roce vykročilo správným směrem. Dobré fotografie, rozhovory, články a inspirace.

Nejvíce mě tentokrát zaujala tvorba fotografky Illy Wonka, jejíž přirozené a technikou zbytečně nezatížené fotografie dýchají, okouzlují a poutají divákovy oči i jeho mysl. Vůbec mi nevadilo, že se jednalo o promo článek veterána ve světě fotografie, filmu a výrobce fotoaparátů jménem Fujifilm. A rád bych tento článek, ale hlavně fotografku a její tvorbu doporučil.

fotografovani-casopis-fotovideo-odcloneno-illy-wonka.jpg

Pro více informací o novém vydání časopisu najdete na iFotoVideo.cz nebo na novinových stáncích.

Bílý okraj aneb Fajnšmekři s sebou přece nosí lupu...

Doplnění každé digitální fotografie o extra silný okraj bílých pixelů významně zvyšuje její uměleckou hodnotu. Bílý rámeček, odborníkům známý jako pseudo-limbus, evidentně ohromuje každého významného sběratele a newyorkského galeristu. Ideální poměr plochy bílého okraje k ploše fotografie byl znalci stanoven na 1,618, avšak ve vyšších kruzích uměleckého světa každý ví, že čím má dílo větší pseudo-limbus, tím více kvality každému nabízí. Velikost fotografie samotné je samozřejmě irelevantní. S jejím obsahem si není radno lámat hlavu. Podstatou je bezesporu okraj a navíc fajnšmekři s sebou přece nosí lupu.

FOTO MISE: FOTO Z ULICE - souhrn fotografování a experimentální fototéma na příště

fotograf: Pavol Parikrupa

fotograf: Pavol Parikrupa

Přeji vám krásný den a s úsměvem na tváři vás vítám u souhrnu právě uplynulé foto mise na téma FOTO Z ULICE. Než však začnu,
rád bych se podělil o dobré zprávy; Od příštího týdne se na odcloněno.com vrací pondělní rozhovory a úterní projekt se skvělými a světem proslulými fotografy! Nebyl jsem veselý z toho, když jsem se musel rozhodnout na pár týdnů pondělí a úterý pozastavit, nicméně o to více mám větší radost z jejich návratu.  A teď již k naší foto misi…

Výběr nebyl jednoduchý, nicméně nakonec jsem se rozhodl, že mě nejvíce zaujala fotografie jejíž autor nese jméno Pavol Parikrupa - fotograf, jehož fotografie si pokaždé moc rád prohlížím a o to větší radost mám, když se objeví v souhrnu naší foto mise. U této mě nejvíce zaujala strhující kompozice, sladěné pastelové barvy, světlo, stín, linie vedoucí mé oko, kam mají, absence rušivých elementů a celková působivost celé fotografie. Fotka z ulice jak má být!

Sabrinu mezi námi také moc rád vidím. A i když její fotografie z ulice není úplně obvyklou ulicí, kompozice, perspektiva, vhodná volba černobílé a celkově dynamické a zároveň harmonické obrazové vyjádření mě upoutalo a nepustilo mé oči na příjemný několik desítek vteřin. Chodec na mostě je pro mě třešinkou na dortu.

fotografka: Sabrina Stýblová

fotografka: Sabrina Stýblová

Musím se přiznat, když jsem viděl jména Roman Pastierik a Pavol Parikrupa, vrátil jsem se do počátků našeho virtuálně-společného-foto-misního fotografování. I Romanovy fotografie se mi moc líbí a to převážně díky jejich obsahu i načasování. Vlastně se mi líbily natolik, že jsem vybral hned dvě. Ta první je pro mě dobrou kombinací pohybu, času, módy z různých období, slova Slovenka v pozadí, kabelek, kabátů… jak jsme všichni stejní, ale přitom každý z nás unikát, že? Skvělá juxtapozice!

fotograf: Roman Pastierik

fotograf: Roman Pastierik

Druhá Romanova fotografie mě zaujala především proto, že se jedná o úžasný komentář na téma svět mužů. Kolikrát si myslíme, jak jsme, chlapi, chytří ženeme se kupředu a předháníme jeden druhého, zatímco nám žena jdoucí jen několik kroků za námi uniká… :)

fotograf: Roman Pastierik

fotograf: Roman Pastierik

A na závěr jsem zvolil foto bronzové sochy fotografky Pavlíny Malachové, která se v tomto případě zaměřila na detail ulice, umělecké dílo, které je ve spěchu snadné přehlídnout… Možná bych raději volil cestu černobílé konverze - převážně z důvodu různě barevných světelných zdrojů, ale jinak se mi kompozicí, perspektivou i nápadem zařadit fotografii do této mise líbí. Těším se na příště.

 
fotografka: Pavlína Malachová

fotografka: Pavlína Malachová

 

A to je pro dnešní den k fotografování na téma Foto z ulice vše. Jaké téma si dáme na příště? Pojďme nastavit naše aparáty  na prioritu času, nebo lépe na Mko, nastavit čas uzávěrky na jednu celou vteřinu a tvořit aniž bychom měli představu o výsledku. Zkoušeli jste někdy zachytit vteřinový portrét? Nebo vteřinovou scénu z přírody? Pojďme příštích 14 dní kreativně fotografovat čas!

Na vaše fotografie vytvořené na téma JEDNA VTEŘINA se již teď těším v naší foto-skupině na flickru i foto-komunitě na Google+ s příslušnými TAGy odclonenoFMvterina pro flickr a #odclonenoFMvterina pro G+ až do úterý 3. února 2015 do 22:00.

Máte také nápad na téma další foto mise? Přidejte jej do komentářů pod článekem, nebo využijte naší G+ komunity. Pokud máte nápad, jak naše foto mise vylepšit, bude také vítán.

Jste zde poprvé? Zde je více informací o našich FOTO MISÍCH.

Přidejte se k nám na odcloneno.com/gplus či na twitteru @odcloneno

Jeden malý detail stačí, aby neúspěšná fotka začala zářit

Pokaždé, když se ocitnu v situaci, kdy mě někdo požádá o kritiku své tvorby, ve většině případů souhlasím, avšak než vyslovím, nebo napíši jediné slovo, připomínám si; Kritizovat je příliš snadné. A to ve srovnání s téměř jakoukoliv tvorbou. Ať byla cesta k dané fotografii šedá a trnitá, nebo slunečná a zářící barvami, jejímu autorovi dala mnohem více práce, než je třeba k vyslovení jednoho názoru, který může pomoct, ale také leccos zkazit. 

Dobrá kritika však může pomoct odhalit nový směr, vydat se na novou cestu nebo objevit malé i velké nedostatky i ušetřit čas. Proto mám kritiku fotografií moc rád a když se mi podaří získat 5 minut někoho, koho respektuji, jakmile začnou mluvit, mlčím a bedlivě naslouchám.

Za dobu mého fotografování se mi dostalo různých názorů - od fotografů, jež většina z nás obdivuje, lidí, kteří sami nefotografují, ale mají úžasné oko, i od lidí které mé fotografie zaujaly, a nebo naopak se jim nelíbily vůbec. Všechny názory jsem si vyslechl. S některými jsem souhlasil a s jinými ne. Jsem nicméně rád za každý z nich, moc si vážím, že lidé jsou ochotni komentovat právě mé fotografie a jsem moc rád, když mohu tuto službu oplácet ostatním fotografům a fotografkám. Vlastně považuji za čest a poctu, když má někdo zájem o můj pohled a názor.

S rostoucím množstvím kritik jsem si také postupně začal uvědomovat, že kolikrát jen malá věc stačí, aby průměrná fotografie byla skvělou. Proto se kromě vyjmenování všech mně zřejmých nedostatků vždy také snažím identifikovat i konkrétní prvek, jenž v mých očích dělá fotografii skvělou, nebo jehož změna by z průměrné nebo dokonce podprůměrného obrázku udělal hit. Časem mi došlo, že

často právě jen malý detail stačí, aby neúspěšná fotka začala zářit.

Z toho důvodu se kolikrát mnohem déle zastavuji u fotek, které nejsou úplně "dobré". Pozorně se na ně dívám a hledám ten jeden malý detail. A to samé bych dnes rád poradil i vám; Ať už se budete dívat na fotografie své nebo tvorbu ostatních fotografů a fotografek, hledejte detail, jehož změnou by se z průměru stal hit. Až budete příště sami fotit, jako byste jej našli.

FOTO MISE: Tipy a inspirace k fotografování - FOTO Z ULICE

Mnozí jsme se alespoň jednou vydali do ulic města, nebo na náves vesnice s cílem tvorby fotografií, jaké dělal Cartier-Bresson a další úžasní dokumentární a street fotografové. Mnozí však často narážíme na fakt, že nejsme Bresson, ani například Meyerowitz, Erwitt, Koudelka nebo jiní fotografové. A některé z nás fakt, že naše tvorba nevypadá, jako ta, která nás k procházce ulicemi inspirovala, odrazuje od street fotografování.

My jsme my a oni jsou oni. Nesnažme se tedy chodit do ulic s představami, že budeme tvořit jako někdo jiný. Protože jednoduše nebudeme. To nicméně neznamená, že nemůžeme tvořit lépe. Právě, když jsme sami sebou, máme tu nejlepší příležitost k tomu, abychom se zlepšovali. A třebaže je tento princip aplikovatelný na jakýkoliv žánr fotografie, na ulici má člověk příležitost se skutečně najít.

Vyjděte do ulic a najděte se, nebo alespoň objevte něco, co jste o sobě nevěděli. Přitahují váš objektiv lidé, věci, detaily, portréty, celky, architektura, světlo, pohyb, auta, nebo něco úplně jiného? Neváhejte se vydat směrem, který vám ulice naznačí.

A své fotografie na téma FOTO Z ULICE přidejte do foto-skupiny na flickru i foto-komunity na Google+ s příslušnými TAGy odclonenoFMfotozulice pro flickr a #odclonenoFMfotozulice pro G+ do úterý 20. ledna 2015 do 22:00 a podělte se s ostatními o své objevy.

Fotografování, vyvažování expozimentru a čas

Jedinečný moment, zlomek vteřiny, který se odehraje jen jednou v historii naší existence. Chvíle, která se nikdy nebude opakovat. Ať hovoříme o prvním setkání s ženou, po jejímž boku nakonec strávíme celý život, o prvním úsměvu novorozeného syna, nebo o jakémkoliv jiném momentu, na který nebudeme chtít zapomenout, když máme fotoaparát fotografujeme. A když jej nemáme, přejeme si, abychom jej měli. 

Fotografie jako jedno z mála uměleckých médií dokáže zastavit čas a jakoukoliv chvíli na věky a precizně zaznamenat. To víme pravděpodobně všichni. Přitom při nastavování našich fotoaparátů necháváme volbu doby uzávěrky - čas - na automatickém programu našeho fotoaparátu, a když už jej manuálně nastavujeme, na dobu uzávěrky přichází řeč až poté, co jsme zvolili naší clonu.

Nastavování našich světlocitlivých přístrojů však není nutné omezovat pouze pro potřeby vyvážené expozice. Některé situace si žádají času více, jiné méně. Můj oblíbený Hiroshi Sugimoto by nám mohl přednášet o tom, jak jsou někdy nutné hodiny, že vše nemusí být vždy ostré a že foto není pouze o vyváženém expozimetru.

Nezapomínejme do fotografie kreativně zahrnovat i čas.

FOTO MISE: PŘELOM ROKŮ 14/15 - souhrn fotografování + fototéma na příště

FOTO MISE: PŘELOM ROKŮ 14/15 - souhrn fotografování + fototéma na příště

V pondělí a úterý jsem musel editovat, středu mám také příjemně obsazenou, nicméně foto misi si nechat uniknout nemohu. Jako obvykle už od zadání nového tématu jsem se těšil, až uvidím vaše fotografie. A jako obvykle jsem příjemně překvapen. Ještě než začnu, rád bych mezi námi přivítal nového fotografa jménem Tomáš Auer, rád tě mezi námi vidím a těším se i příště na tvé fotografie. A nyní již k věci…

Read More

Kolikrát jsme se se zoufalým výrazem v obličeji těšili, až bude promítání fotografií konec?

Jakmile slyším fotografy povýšeně mluvit o ostatních fotografech a fotografkách, raději z diskuze v myšlenkách a občas i fyzicky odcházím. Kritizovat druhé je příliš snadné. A navíc, když to dělá kolega kolegovi, nevypovídá to dobře o tom, jenž v danou chvíli hovoří. Nebudu tedy dnes hovořit o konkrétním člověku, ale obecně, a nebudu psát shora, ale z očí do očí.

Jednou za čas takhle sedím u někoho na pohovce před televizí, jedná se o nefotografy, a oni zrovna promítají fotografie ze svatby, koncertu, večírku, nebo jiné události, kterou si nechali profesionálně fotograficky zdokumentovat. Po chvíli však rychle nabývám dojmu, že sedím u prezentace více než tisíce fotografií. A po shlédnutí dvacáté variace té samé fotografie mi začíná být jasné, že si autor své fotografie pravděpodobně ani jednou neprošel, aplikoval nějaké "actions" a neprodleně poslal svůj výtvor svým klientům.

Kolikrát jste také takto nevěřícně seděli a se zoufalým výrazem v obličeji se těšili, až bude promítání konec?

Kolik variací té samé fotografie, budu muset ještě shlédnout? A bude vlastně někdo schopen shlédnout prezentaci všech 1500 snímků najednou? Vždyť při třech vteřinách na fotku to je hodina a čtvrt čistého promítacího času a to ještě nepadla řeč o komentářích ke každému snímku...

Samozřejmě každý klient si žádá něco jiného a já bych nerad druhým mluvil do toho, jakým způsobem mají, nebo nemají, konzumovat své fotografie. Nicméně pokud se během promítání musí dělat dvě a více pauzy na čurání, vzpomínám na Einsteina, který říkal; Pokud člověk není schopen vysvětlit něco jednoduše, pravděpodobně tomu dostatečně dobře nerozumí. A podobně se dívám i na dokumentární fotografii;

Není-li fotograf schopen vystihnout celou událost jen několika fotografiemi, pravděpodobně ji dostatečně dobře nenafotografoval. Nebo neumí editovat.

A ano, tento příměr mě poprvé napadl při editování mé vlastní tvorby. Hezký nový i Nový rok! :)

Jonathan Alcorn - THE BEST FOTO "THING"

Jonathan Alcorn - THE BEST FOTO "THING"

THE BEST FOTO "THING” projekt obsahuje pouze jednu otázku ”Co je ta nejlepší věc, kterou jste kdy udělal a která z vás udělala lepšího fotografa?”, na níž se ptám stále dokola. Avšak protože se pokaždé ptám jiných lidí, odpovědi, které se skoro každé úterý dozvídáme, jsou pokaždé unikátní. Je to jak, když člověk požádá deset skvělých fotografů, aby vyfotili tu samou věc, často skončí s deseti různými a skvělými fotografiemi. Minulý týden se s námi o svůj pohled, svou odpověď a svou radu podělil výtečný portrétní fotograf SANDRO a dnes je mi ctí mezi námi přivítat dalšího skvélého fotografa. Jeho jméno je Jonathan Alcorn:

Read More

FOTOGRAF ROKU: Zvířata, zvěř i mazlíčci - postřehy, inspirace, fotografie

FOTOGRAF ROKU: Zvířata, zvěř i mazlíčci - postřehy, inspirace, fotografie

To se snad ještě nestalo, aby se mezi soutěžními fotografiemi neobjevila jediná fotka, která by zadané téma nevystihovala. Fotografie, které jsou více, než jen ukázáním prstem na scénu, kterou jsme již viděli mnohokrát. Fotografie, z nichž je cítit přítomnost jejich autorky, nebo autora. Takové mám osobně nejraději. A hned několik takových jsem mezi více než tisíci doposud přidanými fotkami do fotografické soutěže časopisu FotoVideo Fotograf roku 2015 našel.

Read More