Festival FOTOSFÉRA 2014!

Festival FOTOSFÉRA 2014

Festival FOTOSFÉRA 2014

Plný nadšení ze dne stráveného ve fascinující společnosti Antonína Kratochvíla, Felixe Lupy a mnoha dalších výtečných fotografů a fotografek, jsem plný očekávání po několika hodinách spánku v sobotu 11. října vyrazil na desátou ranní na první ročník Festivalu FOTOSFÉRA. U vchodu mi slečna dala kroužek na ruku a já bez váhání vstoupil do mého oblíbeného holešovického multikulturního prostoru.

Zahájení, Festival FOTOSFÉRA 2014

V divadelním sále La Fabriky se promítaly fotografie, ve Slévárně se na pódiu dolaďovaly poslední detaily, partneři u stánků byli na příval návštěvníků připraveni, fotografka Eva B. začínala svými mobilními fotografiemi plnit festivalový Instagram a kolem půl jedenácté se na pódiu hlavního sálu objevili Jan Hodač s Ondřejem Neffem, kteří první ročník nového festivalu slavnostně zahájili.

Festival FOTOSFÉRA se ukázal být nejen svátkem české fotografie, ale především českých a slovenských fotografek a fotografů. Jan Hodač společně se svým týmem sestavili program plný osobností ze světa české, slovenské i světové fotografie, jimž jde o tvorbu a vyjadřování se obrazem a v podstatě vůbec neřeší vybavení, čímž přilákal úžasné obecenstvo z řad lidí skutečně nadšených z tvorby fotografií. S každým, koho jsem potkal, jsem si měl o čem povídat a naše konverzace byly zajímavé, neb se vybavení téměř ani nedotkly.

Jindřich Štreit, Festival FOTOSFÉRA 2014

A kromě skvělých konverzací a dechberoucích prezentací v divadelním sále mě nebývale zaujala také prezentace Camera Obscura Zdeňka Bakšteina a Jozefa Pajerského ve Slévárně, tvorba Elizabeth Haust na plátně a z workshopů Úhel pohledu s Pavlem Kozdasem. Pavel učil, radil a vysvětloval, ale zároveň nám dával dostatečný prostor na seberealizaci, takže jsme si workshop všichni náležitě užili a odnesli nemalé množství poznatků i fotografií z okolí budovy Lighthouse, NKÚ a loděnice.

Camera Obscura, Festival FOTOSFÉRA 2014

Organizačně, je pravda, že je na příští rok, co dohánět, ale časový posun nebyl zdaleka tak velký a náročné situace, ve kterých se vedení festivalu několikrát vlivem externích elementů ocitlo, řešili lépe, než bych si představoval. Navíc, protože se jednalo o akci založenou na svobodě a uměleckém živlu, přesný rozvrh mi nechyběl. A jelikož dobří lidé a krásné ženy nejen z foto-modelingové soutěže Czech Beauty, byli, kam jsem se člověk podíval, čas jsem si krátil poutavými diskuzemi o fotografování, prohlížením si skvělých fotografií a poznáváním úžasných a do focení zapálených modelek, fotografů i fotografek.

Vybavení, bylo přítomné, ale zdaleka nebylo hlavní náplní festivalu a já s radostí mohu říct, že FOTOSFÉRA má fotografii, její tvorbu a lidi kolem ní až na prvním místě. Navíc můj oblíbený Antonín v rámci festivalu z rukou autora celé akce, Jana Hodače, převzal ocenění Fotosféra Award 2014. Z mého pohledu to byl první ročník, jak má být. Plný akce, skvělých lidí i úžasné atmosféry. Ještě teď, když si na to vzpomenu, mám velký úsměv na tváři.

Antonín Kratochvíl, Fotosféra Award 2014

Antonín Kratochvíl, Fotosféra Award 2014

A na co určitě nezapomenu, byli stylově oblečení páni v buřinkách v čele s Petrem Stolařem, kteří začali zvonit zvonečky a vyhlašovat, co se kdy a kde bude večer dít. Tehdy jsem však ještě neměl ani tušení, co mě za nedlouho potká.

Po poslední prezentaci v divadelním sále, kde právě skončila Fotojatka, jsem vyrazil směr Slévárna, kde jsem se najednou ocitl v úplně jiném světě. Na strategických místech stály futuristicky oděné hostesky od Arina Couture, po Slévárně se procházeli andělé od Petra Šulce a fotografové se společně s nimi bavili tvorbou fotografií v tomto inspirativním a atmosférickém prostoru. Připadlo mi, jako bych byl ve světě, kde inspirace neubývá a kreativita nezná mezí. Připadalo mi, jako bych se ocitl ve snu.

Kromě stimulujícího prostředí a úžasné atmosféry byl galavečer však zpestřený také o představení historicky první vítězky Czech Beauty (Ivana Macnerová), prezentaci filmu Fotograf o životě Jana Saudka režisérky Ireny Pavláskové v přítomnosti samotného Jana Saudka, dále o promítání ukázek z kalendáře proměny Petra Kurečky s patronkou Chantal Poullain, o půlnoční světelnou show, jíž Alex Dowis a David Reichelt roztleskali La Fabriku a v neposlední řadě také o adopci čínských velemloků. Musím říct, že tak avantgardní a výtečně netradiční tečku jsem za festivalem nečekal. Moc celému vedení Festivalu FOTOSFÉRA a hlavně Honzovi s Janou skládám hold a děkuji. 

Následující rok je bezesporu co zlepšovat, nicméně na první ročník to bylo super a já se už minulou sobotu v noci začal těšit na příště!

INTERVIEW: fotograf Sergio Varanitsa - "Bylo to, jak kdybych si vytvářel svůj vlastní foto-svět, víš?"

 
sergio-varanitsa-fotograf-rozhovor-interview-fotografie-01
 

Přeji vám krásné pondělí a po rekonstrukci vás vítám v novém týdnu s novým interview o fotografování. Dnešní fotograf je z Ukrajiny, který žije s hudbou v uších, svými sluchátky konstantně na hlavě, tvoří úžasně introspektivní autoportréty a jeho cílem je nespat a celý život fotografovat.

sergio-varanitsa-fotograf-rozhovor-interview-fotografie-p

SERGIO VARANITSA je dvacetiletý fotograf a vysokoškolský student, který se narodil ve městě Khmelnitskiy, avšak před čtyřmi lety se přestěhoval do Lvova, kde studuje programování. “Nesnáším programování, byla chyba to jít studovat na vysokou, ale snažím se z toho získat, co nejvíce můžu… a ono to není tak hrozné, jak říkám,” dodává Sergio. Hudba je významnou součástí jeho života, který žije se sluchátky na uších. Nerad spí, neb by raději každou minutu svého života pracoval a je náladový, i když to mu prý nevadí.

Co tě inspirovalo k tomu, abys začal tvořit umění s pomocí svého fotoaparátu?

Vždycky jsem rád zachycoval různé životní chvíle a vlastně ani nevím, jak to všechno začalo. Myslím, že zpočátku jsem chtěl vidět určité momenty zachycené na fotografiích, ale potom se díky mé krátkozrakosti moje tvorba stala více filozofickou. Myslím, že jsem si prostě jen chtěl představit, že to je jediný způsob ’dívání’ se na svět kolem mě. Nicméně později se z toho stalo víc a já se začal dostávat za hranice toho obvyklého a tvořil fotografie, které jsem v jejich celistvé formě mohl vidět jen na mém laptopu. Bylo to, jak kdybych si vytvářel svůj vlastní foto-svět, víš? Později, totálně inspirován hudbou, jsem se rozhodl spojit svět focení se světem hudby a na rok se ze mě stal koncertní fotograf. Pak jsem ale zmáčkl pauzu a dostal se do fáze, kterou nazývám ’velká deprese’, která však byla nejkrásnější depresí mého dosavadního života.

Jakto?

Protože jsem si mnoho uvědomil na na spousta věcí změnil názor. A dokonce jsem přehodnotil i své fotografování. Má deprese mě vlastně inspirovala a můj současný 365 projekt z ní také vzešel.

 
sergio-varanitsa-fotograf-rozhovor-interview-fotografie-02
 

Je fajn, když je člověk schopen i z negativ vytěžit pozitiva. Kromě tvé deprese, kdo tě dále inspiruje?

Existing mnoho lidí, kteří mě na denním pořádku inspirují a to nehovořím pouze o fotografech, jako je Kyle Thompson, Lissy Elle a dalších, ale také o hudebnících jako Serj Tankia a Wes Borland, hercích jako Christian Bale a Heath Ledger nebo spisovatelích jako Gregory David Roberts a Bernard Werber. Lidé jsou skvělí motivátoři, když skutečně chceš dělat něco, co jsi vždycky chtěl dělal, nebo být součástí něčeho většího.

Proč fotografuješ nyní?

Nyní tvořím fotografie hlavně kvůli mému 365 projektu. Totálně jsem tomu propadl a alespoň pro tento rok je to jediná konstanta mého života.

Mnoho lidí fotí každý den a tvoří své roční projekty, proč jsi se do toho pustil ty?

Někdy se chci jenom podělit o své myšlenky, jindy si vyzkoušet práci na konceptuálních fotografiích a jsou i chvíle, kdy prostě jenom chci tvořit krásné fotografie, na které, třebaže nemají nějaký velký smysl, je příjemné se dívat. A čas od času s láskou zachycuji chvíle, které se už nebudou opakovat, nebo o kterých si to alespoň myslím. A nakonec, i když je to možná trochu jednoduché... Protože to miluji. Když se rozhodnu jít fotografovat, místo toho, abych spal, pak to vážně něco znamená.

 
sergio-varanitsa-fotograf-rozhovor-interview-fotografie-03
 

Živíš svého uměleckého ducha a svou kreativitu pouze fotografováním?

Fotografováním je pro mě to hlavní, ale ne to jediné. Hodně jsem hrával na kytaru, tak 4-8 hodin denně. A doufám, že se mi časem podaří hrát v nějaké kapele, i kdyby to nemělo být profesionálně. Jen tak pro radost by mi stačilo. A také jsem 5 nebo 6 let chodil do umělecké školy. To už mě ale nebaví. Samozřejmě svého času stráveného malováním nelituji, mnoho jsem se naučil a možná to hrálo roli v tom, že se ze mě stal fotograf, nicméně od té doby, co jsem školu dokončil, na štětec jsem nesáhl. Už to nejsem já. Nyní je mou největší prioritou fotografování.

Pociťuješ potřebu se specializovat resp. tvořit fotografie spadající do určitého fotografického žánru?

Je v pohodě si vybrat jeden, nebo maximálně dva žánry a snažit se být v jejich rámci nejlepší. Ale vždycky si pamatuj, že je dobré zkoušet i nové, nebo alespoň jiné věci.

 
sergio-varanitsa-fotograf-rozhovor-interview-fotografie-04
 

Kde a jak sdílíš své fotografie s okolním světem?

Hlavně prostřednictvím internetu. Používám společenské sítě, jako vk a facebook, ale miluji Tumblr a Flickr. Samotné sdílení člověka inspiruje, aby tvořil více a také produkoval stále kvalitnější tvorbu. To však funguje, jen když máš obecenstvo.

Můžeš to ještě dovysvětlit?

Když víš, že každý den se na tvou práci budou dívat lidé, nechceš, aby byla mizerná.

Jakou největší překážku na cestě za tvorbou dobrých fotografií jsi musel překonat, nebo stále překonáváš?

Nejsem si jist, jestli to bylo náročné, ale určitě to bylo docela strašidelné. Když jsem tvořil polonahé fotografie uprostřed hlubokého lesa, kde jsem nikoho nečekal, kde se najednou objevil cizí chlap. Nyní je to vtipné a všechno dobře dopadlo, ale v daném momentě jsem se nesmál.

 
sergio-varanitsa-fotograf-rozhovor-interview-fotografie-05
 

To si dokážu představit. Nic náročného jsi tedy překonávat nemusel?

Prozatím ta nejtěžší věc, při práci na mém 365 projektu není fotit každý den, ale pracovat ve Photoshopu. Existují 3-4 dny dlouhá časová období, během kterých jsem vůbec nespal.

Vyděláváš si tvorbou fotografií? Co děláš, aby se z toho stalo něco pravidelného a ne pouze ojedinělá událost?

Vydělávám, ale ne tolik, kolik bych chtěl. Chodím ale pořád ještě do školy, studuji programování na univerzitě a dělám ještě jiné věci mimo focení. Není to mé zaměstnání. Nicméně tento rok jsem fotografování začal věnovat stále více času, energie a vášně. A hlavní je, pro každého, kdo se chce fotografováním živit je: ŘEKNI SVĚTU, ŽE JSI FOTOGRAF. Je to primitivní, ale mnoho fotografů na to zapomíná a lidé je následně nevidí jako fotografy, ale jenom jako kluka/holku s foťákem. A také by člověk neměl myslet na peníze, ale zabývat se hlavně výslednou fotkou. Když nebudeš trávit den i noc snahou dosáhnout toho nejlepšího, pravděpodobně si vás znova nenajmou.

 
sergio-varanitsa-fotograf-rozhovor-interview-fotografie-06
 

Mnozí fotografové říkají, že kdyby měli lepší vybavení, tvořili by lepší fotografie. Zažil jsi někdy tento pocit?

Ano, samozřejmě. V tuto chvíli mám jenom jeden objektiv a je mi jasné, že bych mohl dělat cool fotky s jinými objektivy a tak. Nicméně nesnáším, když lidé užívají těchto věcí pro vymlouvání se na jejich výsledky. Můžeš tvořit umění i s levným foťákem, a třebaže to může být horší než se skvělým vybavením, není to tak hrozné.

Co děláš, aby tvé nápady nezapadly a staly se z nich fotografie?

Prostě věci dělám. To je přesně, co dělám. Když mě něco napadne, pŘedstavím si, jak by to vypadalo na fotce a pak se snažím svého cíle dosáhnout ve Photoshopu i fotografováním samotným. A samozřejmě mám také seznam nápadů, abych na něco, co jsem ve své hlavě vytvořil, nezapomněl.

 
sergio-varanitsa-fotograf-rozhovor-interview-fotografie-07
 

Jaké jsou tvé dlouhodobé plány s fotografováním?

Nyní je to můj 365 projekt, ale potom se zaměřím na přijímačky na Akademii fotografie ve Lvově, a tak budu číst knihy o focení a tak. Můj hlavní cíl je věnovat všechen čas fotografování. Není to ale práce, spíše jako dobrá závislost. A také mě asi čekají nové projekty a experimenty s různými fotografickými žánry.


Zaujala vás tvorba a slova dnešního fotografa? Více najdete na: donmittavittua.tumblr.com

© Copyright Sergio Varanitsa 2014 Všechna práva vyhrazena pro všechny fotografie v tomto článku.

klikněte pro více informací o tomto projektu a již publikováné rozhovory

Stojí toto interview za TWEET twitteru, LIKE na facebooku či +1 na Google+? Tlačítka jsou kousek níž.



SERGIO VARANITSA is a 20 year old university student and photographer born in Khmelnitskiy, Ukraine, studying programming in Lviv. “I hate programming and it was a mistake to study it, but for now I’m trying to get as much as I can from it,” says Sergio. He also added it’s not as terrible. He’s living his life with his headphones on, listening to music all the time. Hates sleeping, loves working every single minute and sometimes is a bit moody, but he says he’s fine with it.

Who or what inspired you to take your camera and start making art?

I’ve always loved to capture moments of life, and I don’t really know how it all started. I guess I just wanted to see exact moments in pictures at first, however then, because of my myopia, my work became more philosophical. I think I just wanted to imagine it was the only way I could actually ‘see’ the world around me. Later it became something bigger. I started to go beyond the “usual stuff” and made things I could see in their entirety only on my laptop. It was like creating your own ‘photo-world’, you know. Then being totally inspired by music, I decided to unite the world of photography with the world of music and became more of a concert photographer. After that for a year I decided to hit pause and got into a phase I call a ‘great depression’, which was the most beautiful depression in my life.

Why?

Because I realized lots of things and changed my mind a lot, I even changed my mind about photography. My depression actually inspired me, and my 365 project came from it as well.

It’s amazing when you are able to make negatives into positives. Besides your depression, who else inspires you?

There are many people who inspire me every single day, and I’m not talking only about photographers such as Kyle Thompson, Lissy Elle, and others, but also about musicians like Serj Tankian and Wes Borland, actors like Christian Bale and Heath Ledger or writers like Gregory David Roberts and Bernard Werber. People are great motivators, when you actually want to be motivated to do something you would like to do, or to be part of something bigger.

Why do you make photographs now?

Now the main reason for me to make photographs is my 365 project. I’m totally into it. It’s the only permanent thing in my life (for this year of course).

Many people make a photograph every day for a year. Why do you do it?

Sometimes I just want to share my thoughts, try to create conceptual photographs, and sometimes I just like to make beautiful pictures that do not make a lot of sense but you actually love spending time looking at them and enjoying the view. There are times I simply love to catch a moment that will never be repeated, or I just think it never will. And even though it’s too easy to say, I just love doing it. It’s that simple. When I choose to go make photographs instead of sleeping, then it actually means something.

Is photography your sole creative outlet?

It’s the main thing but not the only one. I used to play the guitar a lot - about 4-8 hora a day. I hope I’ll have time to play in a band in a few years, and it doesn’t even have to be professionally, just for myself would be fine. And I also went to art school for about 5 or 6 years. But that’s not my thing anymore. Don’t get me wrong, I do not regret it, as I’ve learned a lot of stuff and it may played a role in me becoming a photographer, but since my graduation I haven’t painted anything. It’s just not me. Right now my biggest priority is my photography.

Do you feel a need to specialize in a specific genre of photography?

It’s alright to choose one or at most two genres and try to be the best within them. But always remember to try something new and different as well.

How and where do you share your photographs with the world?

Mostly through the internet. I use social networks like vk and facebook, but I love Tumblr and Flickr the most. Sharing your work online actually inspires you to make more art, and more high-quality art. But it’s working only when you have an audience.

Can you expand on that?

When you know that every day a lot of people will be looking at your work, you don’t want it to suck.

What was the most difficult obstacle you had to overcome to make a good photograph? 

I don’t about about it being difficult, but it was a bit scary when I was making half-naked photos deep in the forest when I didn’t expect any people, but then out of nowhere a strange man appeared. It’s funny now and it ended well, but in the moment, I wasn’t laughing.

I can imagine. Nothing difficult then?

For now, the hardest thing, while working on a 365 project, is not the shooting a photo a day, but the processing it in Photoshop. There are 3-4 day long periods when I don’t sleep at all.

Are you making any money through your art? If so, What do you do to make it last and not to be it just a one time thing?

Yes I do, but not as much as I’d like. I’m still in school, studying programming at a university and do other stuff outside of my photography. So it’s not a full-time thing. But this year I started to dedicate more of time, energy and passion to photography. The main thing anyone who wants to make money with their photography is: TELL THE WORLD YOU’RE A PHOTOGRAPHER. It’s so simple but a lot of people forget about it and as a result, other people don’t accept them as photographers. They just see them as a guy/gal with a camera. And you should not think about money but only about the result. You won’t get hired again if you don’t work day and night to achieve the best result possible.

Have you ever felt like not having good enough equipment was stopping you from making good photographs?

Yes, sure. At this moment I only have one lens, and of course I know there could be a lot more cool pics with other lenses and stuff. But I hate when people ‘use’ things like that to make excuses for their results. You can make art with a low-budget camera. Of course it may be worse than with great equipment, but still…

What do you do to make your ideas into photographs and not just have them to fade away?

I just do things. That’s exactly what I do. When I have something in my head, imagine how it could look in a photograph and then I try to reach my goal in Photoshop and by shooting some photos. And of course I have a list of ideas so I would not forget something I once ‘created in my head’.

What are your long term goals regarding photography?

For now I’m totally concentrated on my 365, but after that I’ll be concentrating on getting into the Academy of Photography in Lviv, so I’ll be reading more books about photography and such. My main goal is to dedicate all my time to photography. It’s not work though, it’s more like a good addiction. And there may be new projects and experimentation with new genres in my future.

 

For more information about Sergio and his amazing photographs please visit: donmittavittua.tumblr.com

© Copyright Sergio Varanitsa 2014. All Rights Reserved for all photographs featured in this post.

Foto workshopy Antonína Kratochvíla a Felixe Lupy v režii Festivalu FOTOSFÉRA

Byl pátek, deset hodin ráno, když se účastníci street photography workshopů s Antonínem Kratochvílem a Felixem Lupou sešli v holešovické restauraci a baru Molo 22. Jan Hodač, ředitel Festivalu FOTOSFÉRA, nás všechny přivítal, vážené pány fotografy představil, uspořádal s nimi krátkou besedu plnou rad a tipů o fotografování na ulici a potom nás požádal, aby se každý připojili ke svému lektorovi.

Felix Lupa začal svůj workshop promítáním prezentace, ve které svým studentům vysvětlil nejen základní, ale i pokročilé koncepty komponování fotografií. Například se dotkl i témat jako je psychologie ve fotografii a po přednášce se svou skupinou vyrazil do ulic. Tam měl každý šanci si vyzkoušet nově nabyté poznatky, ukazovat právě pořízené fotografie Felixovi a samozřejmě v rámci této mimořádné příležitosti fotit s předním street a dokumentární fotografem z Izraele získat i okamžitý feedback na své fotografie a další cenné rady.

Jakmile se spřátelíš s jednou rodinou, celá komunita ti bude otevřena. -Felix Lupa

Antonín Kratochvíl audiovizuální prezentaci, avšak před odchodem na Holešovickou tržnici, všem studentům povinně zkontroloval jejich vybavení. Každý, kdo měl více než jeden objektiv jej musel nechat na bezpečném místě v restauraci a zoom objektivy byly přelepeny gaffer-páskou na širokém ohnisku - kolem 28-35mm. Teprve pak jsme mohli plní očekávání a nadšení z možnosti fotit po boku Antonína Kratochvíla vyrazit ven.

Dobrý street fotograf chodí pomalu. -Antonín Kratochvíl

Naše první kroky vedli směrem k úžasnému řeznictví na rohu ulice Osadní a U Průhonu, pak ještě do vinotéky a nakonec na tržnici. Antonín celou dobu fotografoval, vysvětloval svůj přístup a techniku fotografování a ochotně odpovídal na nejrůznější dotazy svých studentů. A jakmile jsme došli na tržnici, po krátkém úvodu a získání instrukcí jsme šli fotit každý sám. Antonín se svým asistentem s každým na chvíli při náhodném setkání zastavil, zeptal se, jak to jde, mrknul nám na displej a buď pochválil, rozšířil obzor, nebo nás nasměroval jinam. O hodinu déle jsme se sešli nedaleko pošty, podělili se o zážitky i fotografie, zkonzultovali jsme naši tvorbu s Antonínem a přibližně na další hodinu nás vyslal dále fotografovat.

Jsi tam, ale přitom tam nejsi, protože jsi rychlý a nejsi agresivní. Přijdeš, zkoumáš scénu a pak začneš fotit. Oni si na tebe zvyknou a pak tě neřeší. Musíš být hodně pozitivní a být schopen si ze sebe udělat legraci. -Antonín Kratochvíl

Když kolem 14:00 nadešel čas oběda, vydali jsme se zpět do Mola 22. Na cestě jsme samozřejmě pokračovali ve focení, ale nyní jsme také vedli diskuzi mezi sebou i s Antonínem Kratochvílem nad našimi čerstvými úlovky, které pokračovaly i během naší pauzy na oběd. A po jídle se šlo fotografovat dál. Felix se svou skupinou vyrazil na tržnici a Antonín do ulic směr holešovická Marina, kde se obě skupiny nakonec sešly a fotografovaly společně.

Když přijde řeč na dokumentární fotografii, práci s lidmi a dlouhodobé projekty, Felix Lupa je pokladnice!

V holešovické loděnici nás však čekalo zajímavé překvapení. Až na cca. 30 fotografů a fotografek a dva řemeslníky, kteří stříkali modrou barvou loď bylo vylidněno. Úkol tedy byl jasný, buď kreativní s tím, co máš k dispozici, využij textury a pamatuj, že fotografové jsou také lidi. A tak jsme vesele fotili, povídali si, dívali se na věci z různých úhlů pohledu dál. A když jsme měli nafoceno, obě skupiny, každá jinou cestou, se vydaly směr Molo 22, kde jsme opět měli skvělou příležitost povídat si o našich fotografiích s oběma fotografy, získat cenné rady i nezapomenutelnou šanci vidět naše právě vytvořené fotografie jejich očima.

Osobně jsem si oba dva workshopy skutečně užil. Dopoledne jsem strávil s Antonínem, odpoledne s Felixem a večer ve společnosti obou pánů fotografů. Felix Lupa více vysvětloval, Antonín Kratochvíl spíše nasměroval a nechal mě jít po mé vlastní cestě, avšak kdykoliv mohl, mou cestu obohacoval. Felixovy rady byly více konkrétní, Antonínovy mi až teď postupně docházejí a myslím, že si na oba fotografy v budoucnu ještě mnohokrát při fotografování i editu mých fotek vzpomenu. Oba mě naučili vidět novým způsobem a to nejen svět kolem mě, ale také právě moje fotografie. To, co bych dříve vyhodil, dnes vidím jako dobré fotky a o čem jsem si myslel, že je super, jsem zjistil, že tak super není.

Workshopy s Antonínem Kratochvílem i Felixem Lupou mi otevřely oči tak, jak jsem si ani nepředstavoval, že by mohly.

Můj vděk však patří i Festivalu FOTOSFÉRA, bez kterého by se mi pravděpodobně této příležitosti nedostalo. 

A co se dělo po skončení workshopů? Náš večer samozřejmě nekončil. Molo 22 se u příležitosti vernisáže výstavy Festivalu FOTOSFÉRA začalo plnit dalšími skvělými fotografy, jako je Jindřich Štreit, Roman Vondrouš, Stanislav Pokorný, Ladislav Kamarád, Ján Hronský, Petr Jan Juračka a další a společně s Honzou Hodačem za doprovodu živé jazzové hudby a cvakání mnoha digitální fotoaparátů slavnostně zahájili výstavu dechberoucích fotografií i první ročník Festivalu FOTOSFÉRA.

Hurá, odcloněno má konečně nový design a další novinky!

Hurá! Já mám takovou radost, že Vám dnes mohu představit novou podobu odcloněno.com - webu o fotografování nejen pro fotografy, který je konečně přizpůsoben pro mobilní zařízení, má čitelnější text, vyhledává spolehlivě i s interpunkcí, zobrazuje aktualizované informace, má užitečnou 404 stránku a já v telefonu novou mobilní aplikaci, díky které mi odteď neunikne žádný z Vašich komentářů. Máte také takovou radost?!
A nově se na odcloněno.com brzy objeví fotografické workshopy a od soboty 25. října se vrací Konstruktivní kritika!
Moc Vám děkuji za trpělivost, doufám, že se Vám bude nový design líbit a že se všem bude dobře používat. A já teď už vážně musím jít nakoupit do potravin. :)

FOTO MISE: MLÁDÍ - souhrn fotografování + nové fototéma

FOTO MISE: MLÁDÍ - souhrn fotografování + nové fototéma

Když se řekne mládí, většinou první, co nás napadne, jsou děti. Děti naše, děti našich kamarádů, mladší sourozenci, děti hrající si venku na ulici. Až poté často uvažujeme nad mládím naším. Jsme stále ještě mladí? A záleží to vůbec na věku? Z fotografií přidaných do naší foto skupiny a komunity je by se na první pohled dalo říct, že ano, nicméně stačí jeden hlubší pohled a člověk si snadno na místě dětí představí dospělé...

Read More

FOTO EXPO: Už jen několik dní!

FOTO EXPO: Už jen několik dní!

Dovolte, abych vám připomněl, že druhý ročník veletrhu a festivalu současné fotografie FOTOEXPO se uskuteční již tuto sobotu 18. října 2014 v Národním domě na Vinohradech a připraveny jsou pro nás, besedy, audiovizuální projekce, exkluzivní workshopy, tématické stage, výstavní galerie, kavárna a já s úsměvem na tváři! :)

Read More

Potřebuje umělec vždy vědět přesně, kam jde?

Potřebuje umělec vždy vědět přesně, kam jde?

Mnozí si plánujeme své kariéry, snažíme se dosahovat svých cílů a snů a v závislosti na našich schopnostech, talentu, vytrvalosti a mnohdy štěstí se nám rychleji, nebo pomaleji daří své sny naplňovat. Nedávno jsem strávil příjemný večer ve společnosti mladé umělkyně, která mi v této oblasti otevřela oči a lehce změnila přístup k mé kariéře a možná životu obecně...

Read More

FOTO MISE: Tipy a inspirace k fotografování - MLÁDÍ

FOTO MISE: Tipy a inspirace k fotografování - MLÁDÍ

Na své mládí vzpomínají a na to druhých nadávají. Takový jsme nebyli, říká každá generace. Společnost se neustále vyvíjí. Dnešní mladí mají více možností, informací, ... než měli ti včerejší. Jak na téma mládí nahlížíte? Žijete jej, nebo na něj už jen vzpomínáte? A co ti, co jsou mladí věčně?

Read More

Rekonstrukce odcloněno.com update #1

Vážení přátelé dobré fotografie a odcloněno.com,

když vedle sebe postavíme technicky téměř dokonalou fotografii a fotografii plnou emocí. Mé oči, srdce, ... budou pravděpodobně vždycky tíhnout více k té druhé. Když však dojde ke spojení jak technické elegance, tak silného a poutavého obsahu, pak mluvíme o skvělých fotografiích. Podobně se dá pohlížet na různé věci kolem nás. I webové stránky, blogy etc.

A tento blog o fotografování nejen pro fotografy jménem odcloněno.com začíná pomalu, ale jistě na své technické stránce zaostávat a v blízké době jej čeká menší redesign a přechod na lepší platformu, s čímž se poutá nemalá investice nejen mého času.

Odpusťte mi prosím absenci několika pondělních INTERVIEW a úterních THE BEST FOTO "THING" článků, díky které se nové a lepší odcloněno.com brzy stane skutečností. Středy, čtvrtky a pátky zůstávájí aktivní i v průběhu rekonstrukce. ;)

Děkuji a přeji fotografováním nabytý nový týden.

Michal

FOTOGRAF ROKU: JSI MOJE HVĚZDA - postřehy a inspirace

FOTOGRAF ROKU: JSI MOJE HVĚZDA - postřehy a inspirace

Když si procházím fotografie zařazené k určitému tématu fotografické soutěže časopisu FotoVideo Fotograf roku 2014, první, na co se vždy dívám, je, jak jej fotografie vystihuje a jestli mu vůbec odpovídá. I na velkou hlavu se dá narazit malá čepice a téměř jakoukoliv fotografii můžeme pro každé téma obhájit, bude ale nošení malé čepice příjemné a nebudeme snižovat hodnotu naší fotografie, montováním ji tam, kam nepatří?

Read More

Festival FOTOSFÉRA: česká fotografie má 1. svátek už za 9 dní!

Festival FOTOSFÉRA: česká fotografie má 1. svátek už za 9 dní!

Z října se v Praze stal měsíc české fotografie. Již jedenáctého začíná v pražských Holešovicích první ročník fotografického Festivalu FOTOSFÉRA a hned o týden později na Vinohradech FOTOEXPO. Aneb dva skvělé festivaly, dvakrát více inspirace, dvakrát více příležitostí setkat se s předními českými a slovenskými fotografy a dvakrát tolik možností poznat nové přátele...

Read More